Pro veřejnost

Druhou nejčastěji se vyskytující nestabilitou zápěstí je lunotriquetrální (LTq) nestabilita, která patří mezi disociativní  nestastabilitu proximální řady. Nejčastější příčinou je pád na malíkovou (hypotenarovou) stranu zápěstí, kdy dochází k poškození lunotriquetrálního vazu.  Na stabilitu lunata a tudíž i na stabilitu lunotriquetrálního  kloubu  mají vliv nejen lunotriquetrální interosseální vaz, ale i dorzální  kapsulární vazy jmenovitě radiotriquetrální  a skafotriquetrální vaz.  Pokud jsou kromě lunotriquetrálního interosseálního vazu poškozena i kapsulární ligamenta,  je poškození  patrné na standardním RTG snímku jako palmární sklon lunata ( VISI) a dorzální rotace triquetra. V případě, nálezu VISI deformity zápěstí mluvíme o statické LTq nestabilitě.

Co je artroskopie kyčle: Artroskopie kyčelního kloubu je velice specializovaná miniinvazivní vyšetřovací a operační metoda, při které se vpichem zavedou do kyčle optická vlákna (kamera) a sledováním na monitoru se celý kyčelní kloub prohlédne. Dalšími vpichy se zavedou  do kloubu speciální nástroje,  jimiž je možné vnitřní struktury kloubu osahat, případně  operačně ošetřit.

Manžetou rotátorů označujeme společný úpon šlach svalů  m. subscapulairs, m. supraspinatu, infrasponatus a m. teres minor, což jsou drobné svaly začínající většinou na lopatce a společně se upínající na hlavici kosti pažní (humeru).  Jejich funkcí je spolupráce na elevaci (zvednutí) paže. Tato struktura může být poškozena přetěžováním, kdy při zvedání  paže do strany (upažení) nebo vpřed (předpažení)  je tento společný úpon drážděn až drásán o dolní kraj  akromia (nadpažek- výběžek lopatky).

Staphyloccocus aureus (zlatý stafylokok) je mikroorganismus poprvé popsaný roku 1880 Alexandrem Ogstonem, běžně se vyskytuje na nosní sliznici či kůži asi u 20-60 % zdravých jedinců u kterých se nijak neprojevuje. Tito pacienti jsou tzv. bacilonosiči. Pokud dojde k oslabení organismu, projevuje se jen drobným hnisáním kůže někdy lidově nazývanými uhry či vřídky. V případě poškození kůže jako přirozené bariéry vniknutí infektu do těla, může způsobovat abscesy (dutiny vyplnění hnisem) či infekce kostí a kloubů.

Jak už název napovídá, jde o zánětlivé postižení nejen samotné kosti, ale i dřeňové kostí dutiny, kde se v závislosti na věku vyskytuje kostní dřeň.  Příčinou vzniku infektu je zanesení původce do kosti, může vzniknout dvěma způsoby.  Zaprvé přímou cestou při porušení kožního krytu a kosti například při úraze nebo při operaci, nebo z ložiska v okolí. Druhou cestou je přenos původce krevní cestou se vzdáleného ložiska například ze zubu, pak mluvíme o hematogenním infektu.

Chronická osteomyelitida nejčastěji vzniká přechodem z akutní formy, kdy v místě akutního infektu přetrvávají ložiska, ze kterých při oslabení organismu může dojít k aktivaci infektu.  Zdrojem infekce mohou být zbytky mrtvé kosti-sekvestry, chronické abscesové dutiny vyplněné tekutinou nebo vazivovou tkání, ale často může být zdrojem cizí těleso, ať už zanesené při úraze (kamínky, střepiny…), nebo šroub, dlahy či jiný kovový materiál, který je osídlen mikroorganismy.

Náhrada kolenního kloubu (endoprotéza), je efektivním řešením těžkých bolestivých stavů, kdy je koleno destruováno, a není možné konzervativní řešení bez operace. K náhradě jsou indikováni pacienti s těžkou formou gonartrózy (degenerativního poškození kolenního kloubu), stavy po úrazech kolene, ať už se jedná o stavy po zlomeninách či poškození vazů, nebo stavy po proběhlých zánětech kolenního kloubu, kdy je zánět bezpečně vyléčen antibiotiky.

Infekční komplikace implantace endoprotézy můžeme rozdělit do dvou skupin. První skupinu tvoří pooperační  rizika, kam počítáme pooperační infekci, která svým rozvojem  v prvních pooperačních dnech, může zasahovat do kůže a podkoží nebo až endoprotéze. V takovémto případě je nutná urgentní operace, a odstranění hnisu, důkladným vypláchnutím a zavedením proprachové laváže. Bezpodmínečné je podávání antibiotik dle citlivosti.